Evropské aspekty bytové politiky a její podpory
Bytová
politika nepatří do agendy Evropské unie a je - podle tzv. principu
subsidiarity („řešit problémy na místní úrovni, „lze-li to“) ponechána plně v
kompetenci členských států EU. Nicméně evropský ekonomický a právní rámec do
bytové politiky zprostředkovaně zasahuje, a to především v oblasti daňové, v
oblasti pravidel veřejné podpory a v oblasti čerpání z evropských fondů.
Daň z přidané hodnoty
Pro
opravy bytového fondu je možné uplatnit do konce roku 2010 sníženou sazbu DPH,
což vyplývá z možnosti využít tzv. „p r áce s vysokým podílem lidské práce“ - a
mezi ně mohla Česká republika zařadit i opravy bytů. Česká republika může tak,
jako jakákoli jiná členská země EU, využít možnosti aplikace nižší sazby DPH na
„bydlení stavěné v rámci sociální politiky státu“. Od ledna 2008 je za takové
bydlení považována výstavba všech nových bytů, jejichž podlahová plocha nepřesáhne
plošný stanovený novelou zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve
znění pozdějších předpisů. Bytem pro sociální bydlení se, podle § 48a tohoto
zákona rozumí byt, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 120 m 2. Celkovou
podlahovou plochou bytu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch
všech místností bytu, včetně místností, které tvoří příslušenství bytu. Do
celkové podlahové plochy bytu pro sociální bydlení se nezapočítává podíl na
společných částech domu. Rodinným domem pro sociální bydlení se rozumí rodinný
dům, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 350 m 2. Celkovou podlahovou
plochou rodinného domu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch
všech místností rodinného domu. Dále se za sociální bydlení považuje zařízení
sociálních služeb poskytující pobytové služby podle zákona o sociálních službách,
školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro
preventivně výchovnou péči, střediska výchovné péče, internáty škol apod.
Novela nab yla účinnosti dne 1. ledna 2008.
Veřejná podpora podle
komunitárního práva
Dnem
1. května 2004 se stala Česká republika členem EU a z tohoto členství vyplývají
některé závažné důsledky týkající se poskytování tzv. veřejné podpory, jíž se
podle komunitárního práva rozumí každá podpora poskytovaná z prostředků „veřejného
subjektu“ - tj. státu, krajů obcí, jimi zřízených institucí apod. Jedná se o
podporu ve všech formách (daňové úlevy, státní záruky, dotace, zvýhodněné úvěry,
prodej a pronájem nemovitostí za cenu nižší než tržní, prodej majetkových účastí
za cenu nižší než tržní, hmotná podpora rekvalifikace zaměstnanců, odklad
placení daně nebo úvěru, nákup za cenu vyšší než tržní apod.
Veřejná
podpora je v zásadě zakázána (čl. 87 a 88 Smlouvy o založení Evropských společenství).
Pro zvýšení právní jistoty poskytovatelů veřejných podpor je možné u Evropské
komise; program nebo jednotlivou podporu tzv. notifikovat. V tomto procesu
Evropská komise zkoumá, podle jakých pravidel či postupů lze event. podporu či
program povolit, případně, jak ji povolit, na základě jakých blokových výjimek
(upravených předpisy Evropské komise). Proces notifikace je upraven evropskými
předpisy (Nařízení (EC) č. 659/1999 a Nařízení (EC) č. 794/2004. Roli
centrálního koordinačního, poradenského, konzultačního a monitorovacího orgánu
v oblasti veřejné podpory v České republice plní Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže, a to podle zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti
veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje.
Všechny
členské státy EU jsou povinny upozornit na novou podporu (s dostatečným časovým
předstihem) a změny existující podpory předem a navrhovaná opatření mohou
realizovat teprve poté, kdy Evropská komise přijme k danému případu příslušné
rozhodnutí. Veřejná podpora realizovaná předtím, než Evropská komise vydá své
rozhodnutí, je protiprávní (nezákonná podpora). Zákaz udělování podpory bez předchozího
schválení Komise je absolutní a kategorický a jako takový představuje normu s přímou
účinností, který je vymahatelný u národních soudů.
Hospodářská činnost dle
evropského práva
Pojetí
„podnikání“ podle evropského práva zahrnuje každý subjekt, který provozuje tzv.
hospodářskou činnost, a to bez ohledu na právní postavení tohoto subjektu nebo
způsobu jeho financování. Za hospodářskou činnost je podle judikátů tohoto
soudu považován i pronájem nemovitosti nebo její části (bytu, nebytového
prostoru), a to bez ohledu na výši nájemného - tzn. bez ohledu na to, zda je
vybírané nájemné ziskové, neziskové (nákladové), nebo dokonce ztrátové.
Subjektem provozujícím hospodářskou činnost je tedy každý subjekt pronajímající
byty, ať se jedná o soukromou právnickou nebo fyzickou osobu, neziskový
subjekt, subjekt obecně prospěšný, charitativní nebo subjekt z akademické
sféry.
Pravidla
Evropská
komise přijala určitá pravidla ve formě pokynů a sdělení, v nichž ustanovuje svůj
postup při posuzování určitých typů horizontálních, sektorových a regionálních
podpor, které spadají do tzv. „blokových výjimek“ pro účely posuzování slučitelnosti
podpory nebo podpůrného programu s komunitárním právem. Tyto dokumenty však
…
