Základními prvky struktury organizace jsou pracovní místa či volněji definované pracovní role a jejich vzájemné vztahy. Pracovní místa jsou vymezeny určitým cíli, činnostmi a pravomocemi, doplněnými zpravidla o požadavky kladené na osoby, které je budou zastávat. Jejich vzájemné vztahy souvisejí především se způsobem rozdělení práce v organizaci, s vymezením pravomocí a odpovědností, se vztahy nadřízenosti a podřízenosti a také způsoby, kterými je práce v konkrétní organizaci (podniku) koordinována.
Organizační členění podniku nemusí však vyhovovat realizaci časově omezeného projektu. V závislosti na velikosti projektu, jeho časové a personální náročnosti se vybírá z různých typů organizačních struktur. K základním rysům odlišujícím různé organizační struktury patří:
- vertikální diferenciace – počet hierarchických úrovní či vrstev, s jejichž pomocí je činnost organizace řízena a koordinována,
- horizontální diferenciace – spojená s rozsahem dělby práce a specializace,
- prostorová diferenciace – související s vnitřním rozčleněním organizace do různých územních jednotek,
- míra formalizace – stupeň, ve kterém organizace předepisuje či standardizuje výkon jednotlivých pracovních činností (podrobné a závazné popisy pracovních míst, organizačních manuálů apod.),
- centralizace či decentralizace – odrážející, na jaké hierarchické úrovni organizace dochází k většině rozhodnutí.[1]
Povinnosti a pravomoci jednotlivých účastníků projektu zachycuje tzv. organizační struktura. Definování organizační struktury není jednoznačné, je možno k němu přistupovat:
- buď shora dolů,
- nebo zdola nahoru.[2]
Protože projekty jsou dynamické, je vhodné uvažovat rozdílné organizační struktury. K výběru optimální organizační struktury je využívána znalost řady kritérií jako např.:
- struktura a rozsah projektu,
- způsob zapojení organizační struktury,
- ochota a schopnost spolupráce účastníků projektu,
- kvalita informačního systému,
- legislativní a rozpočtová omezení,
- míra institucionalizace subjektu projektového řízení.[3]
Základní organizační struktury řízení projektů jsou následující:
- funkční organizační struktura,
- čistě projektová organizační struktura,
- maticová organizační struktura,
- síťová organizační struktura.[4]
Funkční organizační struktura
Jde o tradiční organizační strukturu s útvary dle jednotlivých funkcí (výroba, marketing atp.). Uvedená struktura je vhodná při realizaci menších projektů.
Zdroj: FIALA, P.: Projektové řízení, Oeconomica, VŠE, 2002, ISBN 80-245-0448-0
Obrázek č. 1: Funkční (útvarová) organizační struktura
V případě realizace projektů v rámci jednotlivých útvarů je očekávána dobrá spolupráce mezi jednotlivými členy týmu. Specialisté jsou rozděleni do odborných útvarů (oddělení, jednotek, skupin) podle profesního zaměření, což podporuje výměnu zkušeností a poznatků. V případě, že je k řešení projektů nutná spolupráce různých útvarů, nastává komplikace v podobě neexistence „koordinátora“ projektu. Z hlediska řízení projektů je funkční organizační struktura forma nejméně vhodná.
(Čistě) projektová organizační struktura
Tato organizační struktura je podřízena cílům jednotlivých projektů. Vytváří se z funkční struktury, pokud organizační forma neumožňuje projektových potřeb. Pro projekt je vymezena tzv. liniová pravomoc, je stanoveno jediné řídící centrum projektu. Pracovníci jsou formálně přiřazeni k projektu, vytváří tzv. projektové týmy, které jsou vedeny projektovými manažery. Tím je zajištěna kontinuita a odborná úroveň.
Zdroj: FIALA, P.: Projektové řízení, Oeconomica, VŠE, 2002, ISBN 80-245-0448-0
Obrázek č. 2.: Projektová organizační struktura
Uvedená organizační struktura je doporučována pro větší projekty. Výhodou je koncentrace na konkrétní projekt, za nevýhodu je považována možnost přeřazení pracovníků a strach pracovníků ze ztráty pozice.
Maticová organizační struktura
Hodí se pro realizaci středně velkých a paralelně běžících projektů vyžadujících společné disponibilní lidské zdroje. Tato struktura je náročná na komunikační a koordinační schopnosti projektových i liniových manažerů. Odborné útvary jsou zodpovědné za personální zabezpečení práce na projektech, za odbornou úroveň pracovníků, kvalitu jejich práce a za plnění termínů projektových úkolů. Manažeři projektů odpovídají za stanovení úkolů a za vytvoření reálného plánu z hlediska času a nákladů na realizaci.
