dnes je 4.7.2022

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Exekuce

15.2.2013, , Zdroj: Verlag Dashöfer

15.4.6.5
Exekuce

Mgr. Pavla Krejčí

Vymezení

V předcházejících kapitolách jsme se zabývali tzv. nalézacím řízením, ve kterém soudy rozhodují v občanském soudním řízení o našich nárocích vůči našim dlužníkům, a vydávají rozhodnutí, která ukládají povinnost k plnění, a to v podobě platebních rozkazů, směnečných a šekových platebních rozkazů, rozsudků, usnesení, popř. schváleného smíru. Takto vydaná rozhodnutí soudů, pak po uplynutí lhůty k podání odvolání nabudou právní moci, jsou vykonatelná a nazývají se exekučními tituly. Pokud se tedy dostaneme do situace, že máme v ruce pravomocné a vykonatelné rozhodnutí soudu, a přesto podle něj náš dlužník nesplnil svou povinnost ve lhůtě, která je na rozhodnutí stanovena, nezbývá než přistoupit k vymáhání našeho nároku pomocí soudního výkonu rozhodnutí dle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ("OSŘ“) či pomocí exekuce provedené soudním exekutorem dle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád "EŘ“).

Odstranění dvoukolejnosti

Novelou OSŘ a EŘ účinnou k 1. 1. 2013 se odstranila dlouholetá dvoukolejnost výkonu rozhodnutí a exekuce. Do té doby totiž bylo možné oba instituty použít k vymáhání celého spektra pohledávek. Napříště je možné vést výkon rozhodnutí pouze pro pohledávky ve věcech, které jsou vyjmenovány v § 251 odst. 2 OSŘ a jsou jimi:

  • - výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí,
  • - je-li podán návrh na vyklizení bytu nebo místnosti se zajištěním bytové náhrady,
  • - o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným,
  • - výkon rozhodnutí orgánů Evropských společenství,
  • - jde-li o cizí rozhodnutí.

Exekuční návrh lze podat ve všech ostatních věcech. Z věcí vyhrazených výhradně k výkonu rozhodnutí tvoří výjimku řízení, které by bylo vedeno dle cizího rozhodnutí. Exekuční řízení je totiž v takovém případě možné, pokud bude exekuce vedena podle cizího rozhodnutí, u něhož bylo vydáno prohlášení o vykonatelnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy nebo bylo rozhodnuto o uznání.

Protože podnikatelé budou většinou disponovat exekučními tituly, pro které lze vést pouze exekuční řízení, budeme se v níže uvedeném příspěvku se tedy věnovat pouze exekuci vedené právě soudním exekutorem.

Jak jsme již uvedli, tak právní úprava exekučního řízení, které provádí soudní exekutor, se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (exekuční řád "EŘ“), přičemž dle § 52 EŘ platí, že nestanoví-li EŘ jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně i ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Účastníci řízení

Účastníky exekučního řízení jsou oprávněný a povinný. Oprávněný je ten, kdo podává návrh na nařízení exekuce a sám se tak v návrhu označí, a povinným je ten, kdo je takto v návrhu označen. V některých případech může být účastníkem řízení i manžel povinného, má-li být exekucí postižen majetek spadající do společného jmění manželů.

Exekuční titul

Jak jsme již výše uvedli, neodmyslitelnými podklady pro nařízení exekuce jsou tzv. exekuční tituly. Jsou jimi většinou označována:

  1. vykonatelná rozhodnutí vydaná soudem v občanském soudním řízení, tedy rozsudky, usnesení, platební rozkazy, směnečné platební rozkazy, soudem schválené smíry, pokud přiznávají právo, zavazují k povinnosti nebo postihují majetek

  2. vykonatelná rozhodnutí soudů a jiných orgánů činných v trestním řízení,

  3. vykonatelný rozhodčí nález,

  4. notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti,

  5. jiná vykonatelná rozhodnutí, schválené smíry a listiny, jejichž soudní výkon připouští zákon (například cizozemské exekuční tituly).

Zákon zná další listiny, které jsou exekučním titulem a lze dle nich vést exekuci. Výše uvedené jsou výčtem těch nejčastějších, se kterými se může podnikatel ve své praxi setkat.

Materiální vykonatelnost

K tomu, aby mohla být dle exekučního titulu nařízena exekuce, musí být exekuční titul takzvaně materiálně vykonatelný, to znamená, že musí obsahovat:

  • - přesnou identifikaci oprávněného a povinného,
  • - přesné vymezení práva a jemu odpovídající povinnosti, co má povinný vykonat, čeho se má zdržet či co má strpět či plnit,
  • - vymezení lhůty, ve které má povinný svou povinnost splnit.

Z exekučního titulu musí zcela jednoznačně vyplývat vynucovaná povinnost. Soud nemůže teprve v exekučním řízení zjišťovat, co má být obsahem vynucované povinnosti, to je věcí nalézacího řízení.

Soudní rozhodnutí, která nejsou exekučním titulem

Některá soudní rozhodnutí ani nemohou být exekučním titulem a to ze své podstaty, jedná se například o určovací rozsudky nebo rozsudky nahrazující projevy vůle.

Zákonná pariční lhůta

Zákon obsahuje v § 40 odst. 2 EŘ právní domněnku, že v případech, ve kterých exekuční titul neobsahuje určení lhůty ke splnění povinnosti, má se za to, že povinnosti uložené je třeba splnit do tří dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Tato právní domněnka platí pouze pro exekuční tituly vydané v občanském soudním řízení.

Vykonatelnost rozhodnutí

Dalším předpokladem, aby mohlo být rozhodnutí vykonáno soudním výkonem rozhodnutí či exekucí, je jeho vykonatelnost. Exekuční titul musí být opatřen takzvanou doložkou vykonatelnosti – jedná se vlastně o potvrzení, že rozhodnutí může být vykonáno prostřednictvím exekuce. Na notářské zápisy se svolením vykonatelnosti se doložka nevystavuje – jsou vykonatelné uplynutím dohodnuté lhůty k plnění.

Často bývá doložka vykonatelnosti vyznačena společně s doložkou právní moci. Doložka právní moci, která je vyznačena na rozhodnutí, znamená, že proti rozhodnutí již není možné použít řádný opravný prostředek. Právní moc však nemusí být pro vykonatelnost rozhodnutí důležitá a vykonatelným se mohou stát i rozhodnutí, která ještě nejsou pravomocná. Typickým představitelem takového rozhodnutí je rozhodnutí o nařízení předběžného opatření.

Vykonatelnost v době nařízení exekuce

Pro soud, který má exekuci nařídit, je rozhodné to, zda je exekuční titul vykonatelný v době, kdy byl návrh na nařízení exekuce byl doručen exekutorovi. Nepostačí tedy, že exekuční titul se stanevykonatelným v době, kdy soud rozhoduje o nařízení exekuce.

"Rozhodnutí, jehož nuceného uskutečnění se oprávněná domáhá, musí být vykonatelné již v době, kdy je exekuční řízení zahájeno, jinými slovy, splnění předpokladu (formální) vykonatelnosti soud posuzuje ke dni, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo příslušnému exekučnímu soudu (§ 35 odst. 2, věta první, zákona č. 120/2001 Sb.). Je tomu tak proto, že den, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo soudu, je významný v případech, kdy exekuci titulu ukládajícího peněžité plnění exekutor (po právní moci usnesení o nařízení exekuce) provede vydáním exekučního příkazu způsobem stanoveným v § 59 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 120/2001 Sb. (prodejem movitých věcí, nemovitostí, podniku). V těchto případech – na rozdíl od srážek ze mzdy a přikázání pohledávky, při nichž je pořadí určováno dnem, kdy plátci mzdy, peněžnímu ústavu nebo dlužníku povinného byl doručen exekuční příkaz, který má podle § 47 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. účinky nařízení výkonu rozhodnutí (srov. § 280 odst. 3, § 309 odst. 2, § 316 odst. 1, § 320 odst. 2 o.s.ř., § 60, § 65 zákona č. 120/2001 Sb.) – je pro pořadí, v němž se oprávnění uspokojují, významný den, kdy bylo zahájeno exekuční řízení (srov. § 332 odst. 1, 3, § 337c odst. 5, § 338ze odst. 5 o.s.ř., § 69, § 71 zákona č. 120/2001 Sb.). Nabytí vykonatelnosti až v průběhu exekučního řízení, tedy do rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na nařízení exekuce, nestačí, neboť v takových případech by oprávněný mohl získat neoprávněné výhody při uspokojování své pohledávky na úkor těch věřitelů (oprávněných), kteří návrh podali až poté, co se titul stal vykonatelným.“

Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1105/2005 ze dne 18. 1. 2006

Návrh na nařízení exekuce

Exekuci lze zahájit pouze na návrh. Návrh na nařízení exekuce se podává k soudnímu exekutorovi, kterého si oprávněný vybere pro provedení exekuce, přičemž podávaný návrh musí splňovat zákonem přepokládané náležitosti. V prvé řadě je potřeba v návrhu označit soudního exekutora, který má být pověřen provedením exekuce. Z návrhu dále musí být patrno, kdo jej činí, které věci se týká, tzn., že se jedná o návrh na nařízení exekuce, dále musí být podepsán a datován. Formou přílohy je pak potřeba soudnímu exekutorovi předložit společně s návrhem na nařízení exekuce originál či úředně ověřenou kopii exekučního titulu s vyznačenou doložkou vykonatelnosti či nabytí právní moci. Soudní exekutor po doručení návrhu vždy zkoumá jeho případné formální nedostatky a v součinnosti s oprávněným zajišťuje jejich odstranění, a to tak, že oprávněného vyzve k doplnění či změně návrhu. Neshledá-li soudní exekutor v návrhu vady, či dojde k jejich odstranění, je soudní exekutor povinen předložit návrh na nařízení exekuce do patnácti dnů soudu, který o návrhu rozhodne a vydá usnesení o nařízení exekuce. V usnesení soud pověří provedením exekuce soudního exekutora označeného v návrhu na nařízení exekuce, resp. exekutora, který návrh soudu k rozhodnutí postoupil.

Návrh musí obsahovat:

  • jméno, příjmení, bydliště účastníků (povinných i oprávněných), u právnických osob – název, sídlo, identifikační číslo a označení jejich procesního postavení, tedy kdo je oprávněným, a kdo povinným,

  • přesné označení exekučního titulu, kdo a kdy jej vydal, spisovou značku,

  • informaci, zda povinný vymáhanou povinnost alespoň zčásti splnil, a čeho se oprávněný dožaduje,

  • přílohu, kterou je originál či úředně ověřená kopie exekučního titulu – pokud ovšem o návrhu bude rozhodovat soud, který ve věci rozhodoval, a předmětný exekuční titul vydal, nemusí se přikládat originál či úředně ověřená kopie exekučního titulu, ale postačí pouze prostá kopie takového exekučního titulu,

  • označení exekutora, který má exekuci vést, s uvedením jeho sídla.

Před podáním návrhu na zahájení exekuce je vždy potřeba důkladně zkontrolovat, zda povinný svou povinnost nakonec přeci jenom dobrovolně nesplnil, i když po lhůtě uvedené v exekučním titulu, neboť soud při rozhodování o nařízení exekuce nezkoumá, zda povinný svou povinnost splnil a vychází pouze z tvrzení oprávněného. Případná nedůvodnost takto podaného návrhu je pak důvodem pro zastavení exekuce, a nedůvodnost podání návrhu na nařízení exekuce se může zohlednit při rozhodování o nákladech řízení, které by byl povinen uhradit oprávněný.

Pověření exekutora

Jak již bylo výše uvedeno, soudní exekutor požádá soud do patnácti dnů od doručení návrhu na nařízení exekuce o pověření a nařízení k provedení exekuce (dále jen “pověření"). Soud by poté měl vydat pověření do patnácti dnů od ode dne, kdy mu dojde žádost exekutora, přičemž nedodržení této lhůty zakládá oprávněnému právo na náhradu škody vůči státu. Soud nerozhoduje o nařízení exekuce usnesením. Pověření exekutora, které soud vydává, není soudním rozhodnutím a nedoručuje se účastníkům řízení. Účastníci tudíž proti němu nemají žádný opravný prostředek.

Pokud by nebyly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, soud udělí exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh odmítl nebo zamítl. Tímto pokynem je exekutor vázán.

V pověření soud neurčuje, jakým způsobem má být exekuce provedena, způsob provedení exekuce je plně na exekutorovi.

Vyrozumění povinného

Nejpozději do 15 dnů ode dne doručení pověření zašle exekutor oprávněnému vyrozumění o zahájení exekuce. Povinnému zašle exekutor vyrozumění nejpozději s prvním exekučním příkazem, který mu v exekučním řízení doručuje (k exekučním příkazům viz níže); spolu s vyrozuměním zašle exekutor povinnému exekuční návrh, kopii exekučního titulu a výzvu k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti. Vyrozumění není rozhodnutím a nelze se vůči němu odvolat

 
Nahrávám...
Nahrávám...