dnes je 29.3.2024

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Drobné architektonické památky a dotační možnosti

26.1.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.92
Drobné architektonické památky a dotační možnosti

Ing. Pavel Večeřa

Historické a kulturní pozadí vzniku drobných památek

Návsi a náměstíčka vsí a městeček jsou plná drobných architektonických památek. Tato drobná architektura často s náboženskou – křesťanskou symbolikou pomáhá vytvářet genia loci (ducha místa). Kapličky, kříže, boží muka vytvářejí charakter místa, často mohou být dominantou návsi nebo náměstí. Zasazené do volné přírody vytvářejí orientační body i místa, kde místní i pěší turisté nebo cyklisté často zastaví, aby si odpočinuli, prohlédli si okolní krajinu nebo se občerstvili.

Bohužel i tyto památky podléhají "hlodání zubu času", klimatickým a povětrnostním vlivům. Podléhají drolení omítky, korozi zas kovové části. Také jsou bohužel obětí vandalismu nebo snahy některých neuvážených jedinců, kteří na ně vyrývají různé nápisy, aby po sobě zanechali stopu. Proto tyto památky vyžadují pravidelné sledování a údržbu, v některých případech zásadní obnovu, která jim vrátí jejich charakter a vzhled, aby byly pro město, obec, okolní krajinou stále okrasou a osvěžením pro naše oči a nikoli ohyzdnou troskou nebo poškozeným artefaktem. To je bohužel daň za to, že tyto památky jsou veřejně přístupné a jejich estetickou a historickou hodnotu může ocenit každý kolemjdoucí.

Pokud se nacházejí tyto památky na pozemcích v obecním vlastnictví a jsou veřejně přístupné, pak je také povinností obce jako vlastníka o ně pečovat. Ale obec na rozdíl od jiných vlastníků má také za povinnost pečovat o rozvoj kultury v obci. Tedy kromě péče o matérii a její uchování by také měla vůči občanům plnit roli informační a analytickou, tj. shromažďovat, vyhodnocovat a zasadit do kontextu informace o umělcích, kteří památku vytvořili, okolnostech jejího vzniku a významu (křesťanského, symbolického) včetně kontextu místa v obci nebo krajině, kam je památka zasazena.

Hovoříme, zde o křesťanské inkulturaci. Jejím cílem bylo posvětit prostor, v němž lidé běžně žili. Zbavit tento prostor pověr a lidi strachu ze všech možných démonů a negativních sil, které dlouho v mysli lidí přežívaly od pohanských časů. Naopak měl být prostor obce i krajiny zaplněn příklady z života Ježíše Krista, Panny Marie a křesťanských světců, kteří měli neustále doprovázet život věřících od kolébky až ke hrobu.

Nejvíce intenzivní bylo umísťování těchto památek v době po třicetileté válce, kdy se o tuto aktivitu přičinil především řád jezuitů. Ten klad velký důraz na vzdělání svých řádových členů a také na zmíněnou inkulturaci, tj. promítání křesťanských obsahů do krajiny a životního prostoru. Tak vznikala poutní místa s křížovými cestami i celé komponované krajiny složené z alejí, křížů na rozcestích a cest vedoucích k poutnímu místu.

Mnohé z těchto památek přetrvalo do dnešních časů a nese stopu a paměť doby svého vzniku. Z úcty k předkům a ve snaze zachovat kulturní dědictví i dalším generacím včetně obsahů, okolností a kontextu, které již nemusí být na první pohled patrné a usilujeme o jejich zachování. Stát pomáhá v tomto úsilí obcím prostřednictvím svém dotační politiky. Samozřejmě v mezích svého rozpočtového omezení a dle stanovených priorit, takže se vždy nedostane na všechny žadatele. Každopádně můžete mít naději, že pokud je Váš projekt kvalitně připraven a dotčená památka vykazuje vysokou kulturní a historickou hodnotu, v nějakém čase bude finančně podpořena.

Motivace obcí k obnově těchto památek

Obec má vést občany k úctě k památkám, ale také k úctě obecnímu majetku. Tento majetek by neměl být ponechán svému osudu, vandalům a povětrnostním vlivům. Je vhodné ho pravidelně sledovat, provádět inventarizaci i zjištění aktuální stavu a potřeby oprav a údržby.

Obec usiluje o rozvoj svého území. Do rozvoje bezesporu patří i obnova historických památek a vytváření vztahu občanů k tomuto kulturnímu dědictví.

Obec si obnovou památek vytváří vztahy k místní komunitě. Při realizaci těchto projektů může zapojit místní potenciál – spolky a neziskové organizace. Ty mohou být jednak iniciátory samotné obnovy prostřednictvím podnětů, peticí, vystoupení na zastupitelstvu obce s návrhy. Jednak mohou být osloveny, aby se vyjádřili k návrhu nebo plánu projektu, popř. obec může akceptovat plán jimi navržený a ten dále nechat rozpracovat do podoby projektové dokumentace.

Některé obce využívají tzv. modelu participativního rozpočtu. Ten nabízí možnost, aby kterýkoli občan nebo skupina občanů podali návrh, co z obecního rozpočtu hodlají financovat a zlepšit tak své okolí, prostředí svého života.

Pokud dá obec možnost samotným občanům iniciativy a aktivního vyhledávání takových památek a návrhů k jejich obnově, nejenže ušetří kapacity pracovníků úřadu, ale vytvoří u obyvatel pocit potřebné sounáležitosti, zapojení a seberealizace.

V neposlední řadě si tak může obecní úřad vytvářet databázi budoucích dotačních projektů, až se otevřou příslušné dotační výzvy ministerstev nebo krajů a projekty do nich přihlašovat. Pro tyto účely je vhodné projekt kategorizovat a přiřadit jim potřebnou prioritu, např. podle jejich historické a kulturní hodnoty, podle akutnosti potřebné opravy vzhledem ke stavu památky.

Druhy drobných památek

1) KAPLE – snad původně byly stavěny nad hroby světců. Později se jejich výstavba velmi rozšířila. Nejednalo se však o stavbu s plnými farními právy, jako má kostel. Postupně se stala kaple univerzálním náboženským prostorem s rozmanitými funkcemi. Vysvěcení kaple nebylo vždy podmínkou. Zejména na venkově vzniklo spontánně z podnětu přirozené lidové zbožnosti mnoho kaplí a kapliček. Zvláštním typem a velmi často rozšířeným na českém venkově je výklenková kaple. Ty se velmi rozšířily především v barokním období, ale jejich výstavba pokračovala i v 19. a 20. století. Jednalo se obvykle o plochou stavbu se stříškou. V jedné stěně byla umístěna obvykle plastika světce nebo výjevu z Nového zákona. Byly stavěny na různých místech, jako křižovatky, návsi, před kostely, ale i podél cest a na mezích.

2) KŘÍŽOVÁ CESTA – typicky byly umísťovány na poutních místech nebo podél cesty vedoucí k tomuto poutnímu místu, které mohl tvořit kostel, kaple včetně vodního pramene. Křížová cesta obvykle sestává ze čtrnácti výklenkových kapliček, z nichž v každé je umístěna plastika s vyobrazením jedné scény z umučení Krista (velikonoční událost, která se udála v 1. století v Jeruzalémě). Křížové cesty se nejdříve umísťovaly v podobě deskových obrazů v kostelích. Jejich umísťování do volné krajiny bylo započato od barokní doby a hlavně díky jezuitskému řádu se velmi rozšířilo a poutě se staly oblíbeným místem setkání venkovského lidu.

3) KAMENNÉ KŘÍŽE – obvykle zobrazují ukřižování, tedy završení křížové cesty. Nejčastěji byly umísťovány na rozcestích, ale často jsou umístěny i na návsi před kaplemi nebo kostely. Typickým znakem je nápis INRI – Ježíš Nazaretský Král (REX) Židovský (IUDEA). V dolní části na podstavci může být postava ukřižovaného doplněna dalšími postavami z Nového zákona.

4) MOROVÉ SLOUPY, MARIÁNSKÉ SLOUPY – často byly umísťovány na náměstí nebo před kostelem. Vznikaly v době pobělohorské, tedy v 17. a 18. století. Často je jejich vztyčení spojováno s poděkováním Bohu za záchranu obyvatel při morové epidemii, někdy i při zásahu tureckého vojska. Na vrcholu sloupu je obvykle umístěna Panna Maria, která stojí na kouli a pod nohou jí leží rozšlápnutý had jako symbol zla a hříchu, nad nímž ona zvítězila.

Toto zlo má symbolizovat právě poraženou nemoc, válečného nepřítele apod. Další patra zezdola mohou tvořit další svatí, kteří byli v daném městě uctívány a byly jim zasvěceny kostely nebo bylo obvyklé v čase jejich svátku konat poutě nebo výroční trhy v daném městě.

5) BOŽÍ MUKA – plnily

 
Nahrávám...
Nahrávám...