dnes je 28.3.2024

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Opatření v oblasti ochrany přírody a krajiny, obnovy a posilování jejich přirozených funkcí a dotační možnosti v této oblasti

18.6.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.65
Opatření v oblasti ochrany přírody a krajiny, obnovy a posilování jejich přirozených funkcí a dotační možnosti v této oblasti

Ing. Pavel Večeřa

Je přínosné, vrátit krajině přírodní charakter v těch místech, kde je to možné a nebrání to fungování ekonomických, dopravních a dalších činností. Získáme tím prostředí pro rekreaci, prostředí se stane více odolné vůči klimatickým a povětrnostním extrémům (povodně, vichřice, sucho), což znamená i budoucí nutnost méně lidských zásahů při takových situacích z hlediska krizového řízení (integrovaného záchranného systému). Nechme přírodu, aby se o sebe postarala sama v prostoru, o který nemáme dlouhodobě zájem. Předpokladem je však vrátit přírodě její původní charakter, její přirozenost.

Rybí přechody na řekách

Losos do 19. století plul Vltavou a Labem. Pak výstavba jezů, vodních elektráren způsobila jeho vyhubení. Podobně z mnoha řek a potoků zmizeli např. raci. S pomocí rybích přechodů lze umožnit návrat ryb do některých říčních úseků.

Rybí přechod umožňuje migraci ryb a dalších vodních živočichů přes umělé překážky vytvořené člověkem, jimiž mohou být jezy, hráze přehrad a rybníků nebo technická zařízení malých vodních elektráren. Hlavním přínosem rybovodu je usnadnit rybám překonání výškového rozdílu vodních hladin, který by nebyly schopny překonat vlastními silami nebo jen s vyvinutím mimořádného úsilí. Tím lze zajistit zachování života v řekách a jeho co možná největší diverzitu (různorodost druhů).

Přechody mohou být realizovány jako součást nově realizovaných vodních děl na toku ( jezy , malé vodní elektrárny , plavební komory ), které by samy o sobě tok přehradily bez možnosti průchodu ryb.

Již na počátku je třeba znát druhy ryb, které se na daném úseku vyskytují a tomu přizpůsobit parametry rybovodu (výška hladiny, rychlost proudění, sklon). Důležitý je především sklon rybovodu (ani ne moc strmý, ani ne moc pozvolný) a také rychlost vodního proudu v rybovodu. Příliš zpomalený tok přitahuje predátory (kormorány, vydry), kteří číhají při začátku rybovodu a ryby se stávají snadnou kořistí.

Rybu je nutno nasměrovat k přechodu tzv. vábícím proudem vytékající z přechodu. Ten by měl od přechodu pronikat dostatečně intenzivně jako dolní proud vody. Hladina vody v přechodu musí celoročně udržována na určité minimální úrovni průtoku. Výstup z přechodu do horní vody nesmí být nijak blokován.

Existují tři základní způsoby realizace rybího přechodu:

  1. kaskádový - koryto, rozdělené přepážkami na mnoho nízkých stupňů (jakýchsi schodů), kterými protéká malé množství vody, stupně překonávají ryby prostřednictvím malých skoků. Mezi stupni jsou výškové rozdíly 15-20 cm.
  2. meandrový – vytváří přirozenější prostředí pro ryby, nevýhodami je vyšší požadavek na průtok vody a postupné zanášení koryta. Používá se na pomalejších nížinných říčkách s písčitým nebo bahnitým dnem. Mezi stupni jsou výškové rozdíly 5 cm. Je však použitelný pouze na menších spádech, jinak vychází stavebně značně dlouhý. Jeho nároky na průtok jsou větší a při zastavení vody zcela ztráci funkci.
  3. říční biokoridor - umělé křivolaké řečiště obcházející velkým obloukem celé vodní dílo

Rybovody a biokoridory je třeba i po jejich dokončení neustále sledovat a postupně vylepšovat. Je třeba sledovat nečistoty, které se usazují na přítoku a ty buď průběžně odstraňovat nebo nasměrovat jejich usazování do jiných vhodných míst. V některých případech je vybudování rybího přechodu velmi snadné s využitím několika málo prken a trochou dobré vůle. Z hlediska legislativního a správního však samozřejmě je vždy nutné stavební povolení, které je podmíněné souhlasem orgánu státní správy dle zákona o vodách a také příslušného Povodí.

Např. Povodí Vltavy plánuje postupně budovat rybí přechody na řece Berounce, z nichž dosud byl realizován přechod v Černošicích. Kromě zájmu na migraci ryb je často nutné sladit i zájem vodáků a u větších toků i zachovat splavnost pro vodní dopravu.

Biocentra, biokoridory (stromořadí, aleje, remízky, větrolamy)

Kolektivizace zemědělství vedla k vytváření velkých lánů, které komplikují migraci zvěře. Zvěř také hyne kvůli používání chemických postřiků, pesticidů, herbicidů. Chemizace, odvodňování, eroze, velké stavby, těžba nerostů postupně krajinu degradují. Krajina se tak vlivem lidské činnosti stává více monotónní, snižuje se její biodiverzita, odolnost vůči vnějším vlivům a také schopnost zadržovat vodu přirozeně klesá. Taková krajina je také stále méně vhodná k trávení volného času.

Zmíněné přírodě blízké ostrůvky pomáhají udržovat ekologickou rovnováhu. Rovnováha je stav, kdy jistý přírodní prvek (živočich, rostlina) nepůsobí výrazně na úkor jiného. K udržení této rovnováhy je třeba mít v krajině místa, kde mohou přírodní procesy bez lidských zásahů volně probíhat.

Háje, meze, rybníky, přirozeně meandrující toky a jejich břehové porosty představují často poslední skromné útočiště volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Tyto prvky plní v krajině funkci biokoridorů a biocenter. Krajinu lze obohatit vytvořením nebo obnovou či rozšířením právě takových biocenter, biokoridorů a dalších prvků. Vnímání nás lidí by smělo obrátit od pouhého "vytěžení" krajiny k tomu, abychom krajinu vytvářeli a obohacovali, aby zůstala zachována pro příští generace nás lidí i živočichů a rostlin.

Biocentrum je odborně vymezeno jako  biotop  nebo soubor biotopů v krajině, který svým charakterem a velikostí umožňuje trvalý a plnohodnotný život přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého  ekosystému . Biocentry mohou být např. lesy s přirozenou skladbou dřevin (listnaté nebo smíšené v nižších polohách, výše na horách i lesy jehličnaté), kvetoucí louky s bohatým výskytem motýlů, stepní prostředí na kamenitých stráních, říční nivy, lužní lesy s rákosím, močály. Je to část pozemského povrchu, která svými přírodními podmínkami umožňuje prosperitu a život přirozených živočišných a rostlinných společenstev. Biocentrum předpokládá určitou minimální rozlohu, která je potřebná k trvalé existenci ekosystému. Tuto definici nesplní pouhý rezímek v rozsahu desítek m2, ale teprve souvislý lesní prostor nebo vodní plocha přírodního charakteru o rozloze stovek ha.

Biokoridor je přírodní pás spojující výše zmíněná biocentra. Biokoridory prokazatelně umožňují migraci organismů mezi těmito stanovišti. Vysoký počet biocenter v krajině by nebyl dostatečný pro zajištění ekologické rovnováhy v krajině, pokud by to byly pouze izolované ostrovy, které by nebyly mezi sebou propojeny právě prostřednictvím biokoridorů. Bez výměny informací nebo látek, nemohou živé organismy dlouhodobě přežívat, aniž by se vyhnuly degeneraci nebo vymírání či postupnému snižování biodiverzity. V krajině plní funkci biokoridorů porosty stromů a keřů podél vodních toků, travnaté meze a stromořadí, která mohou navíc sloužit i jako větrolamy. Vytvářejí prostředí zejména pro rostliny a drobnou faunu – hmyz. Velcí savci a ptáci jsou na nich při své migraci méně závislí.

Biokoridory jsou také  strouhymezealeje , souvislé pásy  křovinživé ploty  apod. V ojedinělých případech však může jít i o pozměněnou část krajiny – např. pole mezi dvěma lesy, nebo i o umělý prvek -  přechod pro zvěř  přes  dálnici .

Biokoridor je funkční při propojení biocenter stejného typu. Např. mezi rašeliništěm a skalní stepí pravděpodobně k významné výměně živočichů docházet nebude, neboť druhové složení takových biotopů nevykazuje významné shody. Biokoridory také vyžadují dostatečnou šířku, ucelený tvar a dostatečnou plochu. Je třeba minimalizovat rušivé vlivy z dopravy, průmyslu, které živočichy plaší a odstrašují.

Větrolam tvoří stromy vysazené v jedné nebo více řadách. Jeho cílem je ochránit zemědělské plodiny před negativním vlivem  větru  a chránit  půdu  před  erozí . Větrolamy jsou obvykle vysazeny kolem okrajů  polí  na  farmách .

Jsou-li navrženy správně, mohou větrolamy kolem domů snížit náklady na vytápění a ušetřit  energii . Větrolamy jsou vysazovány tak, aby pomohly proti  závějím  na  pozemních komunikacích . Větrolamy mohou poskytovat prostředí pro volně žijící zvířata a tím plnit také funkci biokoridoru. Větrolamy jsou obvykle vysazovány především v ploché krajině.

Územní systém ekologické stability (ÚSES) je  krajinotvorný program , jehož úkolem je zvýšení ekologické stability od nejmenších celků až po celoevropské sítě. Je tvořen biocentry, biokoridory a dalšími interakčními prvky. ÚSES je v ČR legislativně zakotven v zákoně č. 114/1992 Sb.  o ochraně přírody a krajiny . ÚSES může být z geografického hlediska stanoven na úrovni nadregionální (tedy celostátní síť národních parků, CHKO), regionální (přírodní rezervace, významné krajinné prvky na úrovni kraje) nebo lokální (např. chráněné památné stromy, aleje, remízky v územním plánu obce).

Na vytváření a plánování ÚSES může obec spolupracovat se zemědělskými družstvy, průmyslovými podniky, správci silnic, mysliveckými spolky, vlastníky lesů. Hlavní biocentra a biokoridory je třeba vymezit v územním plánu a dalších

 
Nahrávám...
Nahrávám...