dnes je 17.11.2019
Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Střet zájmů na úrovni politického nebo manažerského řízení obce/města

29.10.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.72
Střet zájmů na úrovni politického nebo manažerského řízení obce/města

Ing. Pavel Večeřa

Úvod

Bylo by hezké žít mezi samými slušnými lidmi, kteří mají v sobě kompas, který jim nedovolí učinit cokoli nezákonného, neetického, nemorálního na úkor státu, EU a daňových poplatníků, aby sami sebe obohatili nebo obohatili někoho ze své rodiny, příbuzenstva, politické strany, svých známých. Bohužel praxe je jiná. Jsou lidé, kteří jsou pro osobní prospěch schopni učinit cokoli a navíc v tajnosti tak, aby se na to nepřišlo. Střet zájmů je objektivně existující problém při čerpání dotací, zadávání veřejných zakázek, udělování pokut, přiznávání práv. Vedení obce/města má hájit veřejný zájem při hospodaření s veřejnými prostředky, musí mít možnost tento střet zájmů rozpoznat a přijmout potřebná opatření. A to zejména, pokud nastane takový střet zájmů u politických představitelů nebo úředníků obce/města.

Jak na střet zájmů nahlíží trestní zákoník? Trestní zákoník nezná trestný čin střetu zájmů, ale chování, které nabývá znaku střetu zájmů, může v konečném důsledku směřovat např. ke spáchání trestných činů porušování povinností při správě cizího majetku, pletich při veřejné soutěži.

Ke střetu zájmů může dojít i při poskytování dotace. K takovým případům v ČR v minulosti došlo, a to i na úrovni krajského úřadu. Zde jde o maximálně závažnou situaci, která má charakter systémového selhání. Nelze řešit jinak než urychleným opatřením v personální oblasti, odvoláním osob, které mají možnost o dotacích rozhodovat. Dotace by totiž jinak směřovaly k vybraným osobám a neplnily by vůbec společenské cíle. Při prokázání trestného činu následuje trestní postih obviněných/obžalovaných osob.

Střet zájmů je někdy aktem organizované skupiny, někdy jde o akci jednotlivce, který má dostatečnou rozhodovací pravomoc. Může nastat situace, že o věci rozhoduje jeden člověk (starosta rozhodne o výběru vítězného dodavatele, u něhož je také majitelem on sám nebo jeho blízká – příbuzná osoba). Obecně ale minimálně mezi rozhodující osobou a dodavatelskou firmou musí dojít k součinnosti už jen v tom směru, aby byla podána nabídka. V případě systémového selhání při poskytování dotací je nutné „zkorumpovat” větší skupinu osob, které mohou ovlivnit rozhodování o poskytování nebo proplacení dotace na projekty zájmových osob.

U toho, kdo je nařčen ze střetu zájmů lze očekávat velký odpor a silné argumenty, kterými střet zájmů bude zpochybňovat. Takovou situaci je nutné řešit rázně a popsat věci pravými jmény, nulová tolerance je na místě. Vlk mezi ovce nepatří. Vlk může tvrdit, že má kožich a čtyři nohy stejně jako ovce a proto je a patří mezi ovce. Argumentovat musí stádo vlkovi tím, že ony jako ovce maso nežerou a tak mohou žít spolu ve stádu. Ale vlk, který žere maso (a ovce) do stáda nepatří. Problém je pokud stádo a ovčák nemá dost nástrojů, jak vlka eliminovat. V tomto směru je důležité uvést, že lépe je mít více linií obrany. Nevpustit do systému předem podezřelé osoby (např. každá politická strana své kandidáty prověřuje, voliči znají minulost kandidátů, média zveřejňují problematické kauzy, aby o nich občané věděli).

Legislativní úprava střetu zájmů

Střet zájmů je v českém právním řádu upraven v § 3 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Dle tohoto zákona je povinen veřejný funkcionář se zdržet jednání, při němž mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce (tj. prakticky se bude jednat o rozhodování o udělení výhod, práv, finančních prostředků). Osobní zájem je v zákoně definován jako zvýšení majetku nebo naopak zamezení snížení majetku (tedy prakticky půjde o rozhodování o sankcích a pokutách, kdy lze tyto sankce částečně nebo zcela odpustit a tzv. „přimhouřit oko”). Vlastníkem takového majetku, který má být snížen/zvýšen má být buď sám funkcionář, nebo jemu blízká osoba. Při nastalém vzniku střetu zájmů nemá funkcionář upřednostňovat osobní zájem nad zájmem veřejným. Dále jsou definovány další možnosti vzniku střetu zájmů jako:

  1. využití postavení, pravomocí, informací z výkonu funkce k osobnímu obohacení,
  2. využití svého postavení v souvislosti s hájením osobních zájmů,
  3. využití svého jména, vyobrazení v komerční reklamě.

§ 2 zmíněného zákona definuje okruh funkcionářů, na které se zákon vztahuje. Na úrovni obce jsou zde zahrnuti pro výkon funkce dlouhodobě uvolnění členové zastupitelstva (tedy i uvolnění členové rady), starostové a místostarostové i v případě, že nejsou uvolnění pro výkon funkce.

Inspirativní pro české prostředí může být také úpravu na úrovni EU, která je v mnohem ohledu pojata šířeji a na funkcionáře klade přísnější požadavky než úprava národní v ČR. NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU, Euratom) 2018/1046 ve svém čl. 61 požaduje po účastnících finančních operací (tj. především osoby, které rozhodují o dotacích, veřejných zakázkách), aby se zcela zdržely jednání, které bude v rozporu se zájmy EU. Je zde výslovně stanovena povinnost, že dotčený pracovník má informovat svého nadřízeného, ten má rozhodnout, zda střet zájmů existuje nebo ne. Při zjištění střetu zájmů nadřízený ukončí veškerou činnost dotčené osoby v dané věci.

Evropská definice také definuje střet zájmů mnohem šířeji než česká: „ke střetu zájmů dochází, je-li z rodinných důvodů, z důvodů citových vazeb, z důvodů politické nebo národní spřízněnosti, z důvodů hospodářského zájmu nebo z důvodů jiného přímého či nepřímého osobního zájmu ohrožen nestranný a objektivní výkon funkcí”. Dopředu se tedy počítá potenciálně i se střetem zájmů, pokud rozhodující osoba při udělování výhod např. zvýhodní členy politické strany, které je sám členem.

Podstata a principy střetu zájmů

Ve vedení obce/města jeho političtí představitelé (starosta, radní, členové zastupitelstva) i manažeři (ředitelé sekcí, odborů, tajemník úřadu) rozhodují o výhodách, peněžních tocích ve prospěch dalších subjektů (adresátů). Tito adresáti často mezi sebou soutěží na volném trhu, je zřejmé, že výhoda poskytnutá jednomu z nich může trh výrazně narušit jeho vychýlením právě k jednomu konkrétnímu subjektu. Je také zřejmé, že tito adresáti mohou volit různé praktiky, jak tyto výhody získat, a to působením na ty, kdo o nich mají rozhodovat nebo vstupem do vztahů s těmito osobami (zavazují si je různými dary, navazují příbuzenské vztahy, stávají se společně členy spolků, neziskových organizací). Ještě závažnější je situace, kdy sám rozhodující svými vztahy, preferencemi a afinitami je předem ovlivněn ve směru svého rozhodnutí ve věci – např. pokud rozhoduje o vlastním majetku, adresátem rozhodnutí je jeho příbuzná nebo blízká osoba, člen stejné politické strany.

Střet zájmů je definován jako střet zájmu osobního a zájmu veřejného. Zájmem veřejným je samozřejmě především rozvoj obce, ale také zájem hospodařit jako řádný hospodář, tj. nevydávat z peněžních prostředků více než je k třeba ke splnění stanovených politických cílů, ale i nevymýšlet nepotřebné cíle a projekty. Je zřejmé, že pokud je rozhodující osoba na rozhodnutí zainteresována majetkově, např. jako vlastník dodavatelské firmy, která má být vítězem tendru na veřejnou zakázku, nemůže rozhodovat objektivně a také nemůže zajistit rovné a nestranné podmínky všem soutěžitelům. Jestliže se nevyloučí z takového rozhodování sám, je třeba, aby obec/město měla ve svém jednacím řádu, etickém kodexu potřebné postupy, jak takového člověka z rozhodování vyloučit (např. rozhodnutím rady města), pokud je střet zájmů znám.

Střet zájmů ale nemusí ústit jen k finančním ztrátám obce/města, jsou zde především ztráty morálního a reputačního charakteru, obce a města tím ztrácejí důvěru veřejnosti jako instituce. Zde přitom nejde jen o ztrátu voličů pro stranu, která právě ve městě/obci vládne, ale i o to, že se sníží respekt občanů k jakýmkoli pravidlům, která mají sloužit k regulaci aktivit v obci. Někoho může prostředí obce až natolik odradit, že se odstěhuje jinam, např. podnikatel, který je politickým rozhodováním obce/města natolik diskriminován, že nemá vůči konkurenci, která byla obdařena nějakou politickou výhodou, vůbec šanci se na trhu prosadit.

Dlouhodobě neřešený střet zájmů může přerůst v otevřeně korupční prostředí. Kde se sice věci neříkají navenek, ale každý tuší, kdo má jakou oblast svěřenou, jak o ní rozhoduje a za jakých podmínek (úplatkové taxy) je ochoten „vyjít vstříc”. Ale to už je spíše prostředí typické pro země mnohem více na východ a na jih od ČR a takové prostředí opravdu v našich obcích/městech vytvářet nechceme, že ne?

Příklady střetu zájmů

Pokud bychom měli uvést názorné případy, kdy ke střetu zájmů dochází, není nutné mít příliš fantazie. Tisk a další média denně přinášejí příklady takových situací ze života. Město například vypíše veřejnou zakázku na stavební práce. Zvláštním způsobem je výsledek zadávacího řízení takový, že se přihlásí pouze jediná firma a kupodivu jejím vlastníkem je bratr pana radního. Od ostatních potenciálních dodavatelů se dozvídáme z kuloárů, že požadavky na technické zabezpečení byly přehnané ve vztahu k realizované dodávce, např. počet bagrů a jeřábů, kterými by měla dodavatelská firma disponovat, byl velmi nadhodnocený vzhledem k rozsahu zakázky, což většinu firem odradilo.

Zde máme typický příklad, kdy je napsána zadávací dokumentace v části kvalifikačních předpokladů účelově na míru jedné firmě. Pokud přihlédneme k tomu, že při řádně provedené soutěži mohlo město ušetřit řádově 10-20 % z hodnoty zakázky, vidíme, že nejde jen o problém etický, ale také finanční a příslušný radní by měl být hnán jak k politické, tak i trestněprávní odpovědnosti.

Město díky dotaci v řádu miliónů Kč vybudovalo komunitní centrum. Bylo vyhlášeno výběrové řízení na ředitele tohoto centra. Ředitelem bude sestra pana starosty, protože nikdo jiný se nepřihlásil. Důvodem byla rovněž skutečnost, že nikdo se o výběrovém řízení nedozvěděl, protože nebylo nikde avizováno ani zveřejněno. O kvalifikaci a manažerských zkušenostech sestry pana starosty ve městě kolují oprávněné pochybnosti. Opět zde vzniká nejen etický problém, ale také problém do budoucna ohledně přínosů komunitního centra, pokud by nemělo být řízeno kompetentní osobou, která dokáže naplánovat, organizovat a provozovat takové činnosti centra, které budou pro město přínosné. V opačném případě půjde pro město o zmařenou investici v řádu miliónů korun.

Z těch jednodušších případů, kterým každý porozumí, můžeme uvést také např. pokutu za