dnes je 28.3.2024

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Projekty v oblasti zvyšování biodiverzity prostředí a možnosti obcí a měst při jejich financování z dotací

26.4.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.62
Projekty v oblasti zvyšování biodiverzity prostředí a možnosti obcí a měst při jejich financování z dotací

Ing. Pavel Večeřa

Obecné principy biodiverzity

Biodiverzita označuje různorodost života, tedy rozmanitost života ve všech jeho formách, úrovních a kombinacích. Zahrnuje diverzitu v rámci druhů, mezi druhy i diverzitu ekosystémů, rostlin i živočichů.

Je nepochybné a stále více viditelné, že lidská činnost má dopad na biodiverzitu. Bohužel obvykle negativní, tedy vede k jejímu snižování a tedy zhoršování stavu přírody a její odolnosti. V posledních dvou stoletích vývoj lidské společnosti v zájmu pokroku a maximalizace ekonomických výnosů směřoval k monokulturám, jimiž jsou typicky smrkové lesy, široké lány pšenice, kukuřice či řepky. Tyto monokultury v zájmu zachování výnosů vyžadují mnoho chemických zásahů (hnojení, hubení škůdců aj.), které biodiverzitu okolního prostředí dále snižují. Eliminace škůdců s pomocí pesticidů, herbicidů, fungicidů dopadá i na větší zvěř a další složky přírody.

Jak ukázala aktuální kůrovcová kalamita a na ni navazující prudký pokles cen smrkového dřeva, tento způsob hospodaření není samospasitelný a trvale udržitelný. Je třeba hledat nové způsoby, více šetrné k přírodě a více respektující biodiverzitu.

Rozmanitost a z ní vycházející odolnost jsou ohroženy tehdy, jsou-li zásahy do prostředí silnější než obvyklé jevy v přírodě. Ještě více negativní dopad, než způsoby zemědělského nebo lesního hospodaření, měla na krajinu důlní činnost nebo rozšiřování průmyslových areálů na okrajích měst.

Pokud škodlivý vliv pokračuje a prohlubuje se, může docházet k nenapravitelné zkáze. Opravdová biodiverzita se přitom vytváří po dlouhá období geologického času nahromaděním jedinečné genetické výbavy. Významný zásah v negativním směru je tedy jen obtížné napravit. Navrátit přírodě původní stav, vlastnosti a kvalitu je obvykle zcela nemožné – druhy vyhynou, prostředí zaniká nebo ztrácí svůj přirozený charakter.

Nejde však jen o vyhynutí jednoho druhu, jeden prvek ekosystému nelze vytrhnout z kontextu. Nový druh (kombinace druhů) v dostatečně dlouhém období může vytvořit společenství (koexistence více druhů rostlin a živočichů).

Takové společenství se vytváří nejčastěji zcela bez vlivu člověka. Tak mohou rostliny a živočichové obsadit opuštěné areály továren, lomů, zemědělských areálů, které zarůstají vegetací a usazují se v nich skupiny různých živočišných druhů. Zoologové také soudí, že návrat vlků do české krajiny je dán vylidňováním pohraničí a venkovských obcí.

Dřívější metodou byla snaha izolovat větší oblasti se zvýšenou biodiverzitou do málo osídlených oblastí, které mají ztížené ekonomické podmínky pro život a hospodaření – typicky byly vytvářeny národní parky a chráněné krajinné oblasti v pohraničních horách, tedy periferních oblastech z hlediska zájmu státu a podnikatelské aktivity.

Izolace těchto území však dlouhodobě může vést také ke zvyšování jejich zranitelnosti a snižování biodiverzity. Mezi ekology se prosadil více integrovaný pohled, který vyžaduje, aby celé území bylo protkáno zónami (ať menšími tak většími plošnými prvky), kde se může biodiverzita udržet nebo rozvíjet a mohou mezi nimi migrovat zvířata, rostliny, aby se jejich populace mohly geneticky obnovovat a obohacovat. Hovoří se o územním systému ekologické stability. Ten však není hotov jednou provždy, klimatické změny, úbytek nebo rozšiřování druhů stále přináší nová rizika a výzvy, na něž je třeba reagovat.

Příklady dobré praxe

V bývalém vojenském prostoru Milovice (poblíž Benátek nad Jizerou) byla vypuštěna stáda zubrů, divokých koní a praturů. Tím vzniklo prostředí napodobující pravěkou krajinu. Bylo to samozřejmě možné i díky tomu, že po odchodu vojsk zůstala krajina bez zásahu a byla ponechána svému přirozenému vývoji.

Velcí kopytníci byli již v minulosti vyhubeni a opustili evropskou přírodu, byli nahrazeni šlechtěnými plemeny s intenzivní pastvou. Tím přišla příroda o významný prvek, kopytníci vytvářeli prostor k životu spoustě dalších organizmů – spásáním bylin a obohacovali půdu svým trusem. Díky nim byla příroda ve stavu neustálé změny, neboť se posouvali v krajině za novými pastvinami, to přinášelo krajině pestrost a mozaikovité uspořádání – střídání lesní a luční vegetace. Bez velkých kopytníků dochází k zarůstání stepí a otevřené krajiny konkurenčně silnými rostlinami, zejména třtinou křovištní, a dřevinami, včetně invazivních druhů.

Velcí kopytníci se vrátili do bývalého vojenského výcvikového prostoru Milovice na dvou pastvinách. Projekt byl podpořen dotací z EU v rámci OPŽP, je výsledkem realizace programu Obnova stanovišť a zavedení pastvy velkých spásačů. Projekt rovněž podpořil Středočeský kraj, soukromé firmy i nadační fondy, Státní fond životního prostředí, okolní města i veřejnost. Na projektu se také dobrovolnickou prací podíleli studenti VŠ.

Rezervace vznikla díky spolupráci s odborníky z Akademie věd České republiky, několika vysokých škol a výzkumných ústavů.

Zachovaly se zde otevřené stepi s výjimečnou rozmanitostí bezobratlých živočichů. Stádo divokých koní pochází z anglického Exmooru, od 19. století je tento kůň znám také jako exmoorský nebo keltský pony. Jejich stádo bylo vysazeno na čtyřicetihektarovou pastvinu u Milovic v lednu roku 2015. Dokázali proměnit step výrazným způsobem. Dokázali spást i agresivní třtinu křovištní. Díky koním se začaly ohrožené rostliny vracet i do míst, odkud je husté porosty travin v minulosti vytlačily. Pastvina tím byla obohacena o velké množství léčivých rostlin.

V České republice patří zubr, stejně jako divoký kůň a pratur, mezi původní živočišné druhy. Zvířata v milovické rezervaci pocházejí z několika polských rezervací. Místní zubři patří k vzácnější a hodnotnější takzvané nížinné neboli bělověžské linii.

Poslední původní pratur uhynul v roce 1627 v Polsku. Zvířata, která se vyskytují v Milovicích, jsou výsledkem takzvaného zpětného šlechtění. Plemeno Tauros bylo vyšlechtěno tak, aby svým vzhledem a chováním bylo co nejvíce podobné vyhubenému praturovi. Nizozemská nadace Taurus Foundation realizuje projekt zpětného šlechtění praturů ve spolupráci s Wageningenskou univerzitou. Byly využity geny primitivních evropských plemen, která jsou praturovi svými vlastnostmi blízká.

Prostředí díky pastvě kopytníků umožňuje přežití řady vzácných a ohrožených brouků. Někteří z nich se u nás nikde jinde nevyskytují. Přírodní rezervace Milovice je součástí Evropsky významné lokality Milovice-Mladá.

Z obratlovců se vyskytují ropucha obecná a ropucha zelená, skokan štíhlý, čolek velký a čolek obecný, ještěrka obecná, ještěrka živorodá, užovka obojková, užovka hladká, strnad luční a strnad zahradní, pěnice vlašská, bramborníček černohlavý a bramborníček hnědý, krutihlav obecný, chřástal polní, kalous pustovka, křepelka polní, koroptev polní, moták pilich, včelojed lesní a ťuhýk obecný, minimálně deset druhů netopýrů a mnoho dalších. Výše uvedené druhy jsou vesměs ohrožené, řada z nich kriticky.

V podnikatelském sektoru lze jako příklady dobré praxe uvést firmy VEOLIA a HEIDELBERG cement. Z nich první běžně realizuje opatření na podporu biodiverzity v areálu svých provozů nebo jejich blízkém okolí. Druhá zmíněná firma sleduje a podporuje, aby její lomy po opuštění těžby kamene získaly opět přírodní charakter.

Květnaté louky v areálech VEOLIA jsou vytvořeny z místních zdrojů osiva, tedy směsi semen z usušeného sena ze zdrojové lokality. V areálech byly také hojně osazovány stromy a keře, zejména místních krajových odrůd. Broukoviště, díky němuž je podporován především hmyz, který se vyvíjí v dutinách stromů nebo odumřelém dřevě. Obecně platí, že odumřelé dřevo z krajiny přičiněním člověka mizí, a proto vzácné druhy hmyzu každý takový prvek rychle obydlí. Tyto úkryty využívají nejrůznější vzácnější druhy hmyzu, u kterých nehrozí konflikt s člověkem. Hmyzí hotely větších rozměrů mohou poskytnout i vhodnou dutinu či polodutinu pro hnízdění některých druhů ptáků.

Ptáci i netopýři díky speciálním budkám mají příležitost v klidu najít hnízdiště a odchovat mladé. Důležité je také zabezpečení velkých reflexních ploch, protože kolize ptáků s transparentními či reflexními plochami jsou jednou z nejčastějších antropogenních příčin úrazu a úhynu ptáků.

V areálu čistírny Bystřany vybudovali zaměstnanci VEOLIE ve spolupráci s ochránci přírody jezírko, které se stalo útočištěm divokých kachen. Vzhledem k absenci přirozených hnízdních dutin byly do areálu ČOV Olomouc nasazeny ptačí budky jak pro pěvce, tak pro dravce.

Skupina HeidelbergCement v roce 2011 evropské partnerství s organizací BirdLife International. Jedním z klíčových projektů bylo společné zhodnocení všech lomů v Evropě, v Asii a v Africe na základě jejich vzdálenosti k oblastem s vysokou mírou biodiverzity. Díky této činnosti byli schopni lépe posoudit vliv na biodiverzitu a stanovit priority dalších aktivit pro budoucí plány řízení biodiverzity.

Pro integraci specifik biodiverzity každé oblasti při správě lomu, společnost HeidelbergCement vyvinula v roce 2009 koncept Plánů řízení biodiverzity. Kromě toho, skupina rovněž vytvořila svůj vlastní soubor ukazatelů, které pomohou manažerům lomu měřit a řídit biodiverzitu před, během a po obdobích dobývání.

Město Brno usiluje prostřednictvím menších opatření o zvýšení biodiverzity ve svých parcích a lesích. Podrcená dřevní hmota je používána zejména jako mulč ke stromům. Dřevní štěpka je životadárným organickým materiálem, který využívají mnozí bezobratlí živočichové. Na některých vhodných místech se občas ponechávají stojící torza stromů. Stromová torza jsou totiž pro některé živočichy naprosto jedinečným biotopem, který v minulosti na mnoha místech zcela zmizel. Ve stromových torzech bývají dutiny, které jsou vlastně přirozenými ptačími budkami.

Příkladem úspěšných opatření na zvyšování biodiverzity může být také sečení luk v Bílých Karpatech na východě republiky při hranici se Slovenskem. Celá oblast byla po mnoho staletí kultivována člověkem. Dochovaly se zde mimořádně cenné přírodní hodnoty. Pro tyto přírodní a krajinné kvality byly Bílé Karpaty v rámci programu Člověk a biosféra (MAB) organizace UNESCO v roce 1996 zařazeny mezi evropské biosférické rezervace.

Význam tohoto území dokazuje i udělení Evropského diplomu pro chráněná území v roce 2000. Bílé Karpaty jsou územím s nejvyšší pestrostí a početností zastoupení orchidejí ve

 
Nahrávám...
Nahrávám...