dnes je 29.3.2024

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Klimatická změna - možnosti obcí při prevenci budoucích škod

30.11.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.54
Klimatická změna – možnosti obcí při prevenci budoucích škod

Ing. Pavel Večeřa

Trendy opakovaně naznačují, že se zvyšuje četnost výskytu extrémních klimatických jevů, jimiž jsou povodně, extrémní sucha, eroze půdy, vichřice, bouře, a to i v podmínkách České republiky. Už pravěký člověk byl vystaven na milost klimatickým vlivům, na nich často záviselo jeho přežití. S vývojem společnosti dokázali lidé stále lépe předcházet těmto živelným rizikům. Přesto ani v dnešní době moderních technologií nelze za všech okolností zajistit, aby škody na majetku, či dokonce zdraví a životech lidí byly v takové situaci nulové.

Jednotlivci mohou na tuto situaci reagovat zabezpečením svých domů okenicemi, výměnou střešní krytiny za odolnější, přestěhovat své bydlení ze záplavové zóny, nebo se alespoň mohou pojistit proti majetkovým škodám způsobenými živly.

Co však může konat v této věci obec/město, aby rizikům a škodám předcházela nebo je alespoň minimalizovala? Na tuto otázku se pokusíme odpovědět v následujícím článku. Je neoddiskutovatelné, že role obce je klíčová ve vytváření prostředí, které přesahuje úroveň jednoho domu, jedné zahrady. Obec je odpovědná za veřejná prostranství, zelené plochy, dopravní a síťovou infrastrukturu, drobné vodní toky a plochy. Jako vlastník také odpovídá, že škodou, kterou může obecní majetek nebo jeho působení na okolí způsobit. Obec by tak logicky měla škodám na majetku svém i majetku obyvatel předcházet, nehledě již na vyšší cíl, jímž je pro obec vytváření prostředí pro život obyvatel a jeho další rozvoj včetně rozvoje území obce.

Riziko povodní a opatření k jejich eliminaci

Rozlivem je nazýván jev, při němž dochází k zaplavení území přiléhajícího k toku. K tomuto jevu většinou dochází za povodně, příčinou může být i havárie na vodním díle a následující průlomová vlna.

Na úrovni dlouhodobého strategického plánování lze ztráty na majetku minimalizovat tím, že bude lidem zcela zabráněno, aby v záplavovém území stavěli své domy. Záplavové území je třeba nejlépe ponechat přírodě, vodnímu toku, aby si našel své přirozené koryto. Doprovodné vegetaci je třeba umožnit, aby co nejlépe pokryla břehy a inundační území. Ta zajistí přirozené vsakování vody, která se při vyšší stavu toku může přelít přes břehy.

Základním nástrojem v tomto směru je územní plán, který může zastupitelstvo obce plně v dlouhodobém horizontu ovlivňovat svým politickým rozhodováním. Ve stavebním řízení lze v návaznosti na územní plán případné stavby zamítnout nebo jim stanovit alespoň podmínky, které minimalizují dopady povodní.

Aktivně lze proti riziku bojovat budováním poldrů, meandrů, retenčních nádrží, zejména v území, kde se zvednutá hladina vody může přiblížit k městu/obci. Méně preferovaným řešením jsou zdi nebo hráze, neboť ty narušují přírodní charakter toku a vždy je riziko, že jejich kapacita bude stoupající vodou překonána, což může způsobené škody ještě zvýšit. Cílem by mělo být dát v krajině prostor, aby se větší nárazová vlna vody rozlila v místech, kde způsobí co nejmenší škody na majetku (domech, infrastruktuře, polích, zahradách).

Povodňová opatření kromě samotné ochrany před povodněmi mohou pomoci zadržet vodu v krajině, tím zároveň působit také jako prevence sucha, vytvářet tak prostředí pro život ryb i dalších živočichů spojených s mokřady a podmáčenými plochami. Průtokem se voda také samovolně čistí. Po hranici těchto území lze vést cyklostezky a chodníky pro pěší a vytvářet tak nové rekreační zóny.

Polder (psáno také poldr) je vodní dílo sloužící k protipovodňové ochraně. Je vytvořeno přehrazením vodního toku, za hrází se však voda za běžných podmínek buď neakumuluje vůbec (suchá nádrž či suchý polder), nebo je objem nádrže zaplněn jen částečně (polosuchá nádrž či polosuchý polder). K akumulaci vody dochází během povodní, čímž se transformuje povodňová vlna, která pak působí menší či žádné škody. V poldru také sedimentují erodované částice a vodní nádrže níže na toku se tak chrání před zanášením. Plocha poldru bývá zemědělsky využívána, zpravidla jako trvalý travní porost, může být také ponechána jako mokřad.

Retenční nádrž slouží pro zadržení určitého množství dešťové vody na určitou dobu, před vypuštěním do kanalizace nebo vodního toku. Chrání kanalizační systém nebo vodní tok před zahlcením srážkovou vodou z přívalových dešťů. Retenční nádrž je nejčastěji budována při průmyslových objektech a velkých zpevněných plochách. Může plnit i protipovodňovou funkci, pakliže je vybudována v oblasti výskytu prudkých přívalových dešťů v území nad obcí.

Riziko sucha a opatření k jeho eliminaci

Kromě už zmíněných poldrů či mokřadů, kde lze udržet vodu z jarního tání a zajistit tak po celý rok prostředí pro běžný život mokřadních druhů rostlin a živočichů, je třeba zajistit také život v horku a suchu obyvatelům města/obce. Pro ně je vhodné vytvořit uprostřed města obce s ohledem na jeho velikost a počet obyvatel oázu klidu a stínu, kde se mohou uprostřed parného léta zastavit na nějaký chlazený nápoj.

Takovým místem může být park s rybníčkem nebo nábřeží u řeky, které je lemováno vrbami, kde je dost zákoutí pro hospůdku nebo kavárnu. Kromě pohody lidí v horkém a suchém létě tím město a obec získá i forum pro diskusi, místo setkávání a podpoří komunitní život a prostou lidskou pospolitost.

Riziko vichřic

Vichřice – vlnolamy, stromořadí, ořezávání větví v parcích, preventivní kácení stromů

Je známo, že v krajině a v mapách se dosud zachovaly místa s názvem Větrná hůrka, Větrov. Těmito názvy chtěli naši předkové uchovat v paměti svých potomků riziko a směr, odkud mohou silné větry přijít, aby to měli stále na paměti. Dřívější generace podle toho věděli, že na té a té strany obce není vhodné stavět domy, protože tam vítr působí škody anebo to znamenalo, že se musí více topit, protože dům častěji vychládal.

Dopady vichřic lze mírnit pásem ochranných lesů, a to především na návětrných hřebenech hor anebo v úzkých místech mezi horskými pásmy. Obecně jsou za návětrné považovány hřebeny téměř všech severních pohraničních hor (známý pojem Sudety – od Jeseníků po Jizerské hory), u Ostravy proniká někdy silný vítr od severovýchodu z polských nížin do Moravské Brány.

Pozitivem těchto oblastí je možnost využití síly větru ve větrných elektrárnách pro výrobu elektřiny. Negativem jsou prudké vichřice, které někdy kosí stromy, někdy i střechy.

Ve vnitřním prostoru měst je nutné monitorovat aspoň 1x ročně stromy a jejich větve, suché stromy kácet, suché větve odřezávat. To aby se předešlo riziko pádu větví nebo stromů na kolemjdoucí obyvatele při silnějším větru. Nicméně je třeba uvést, že jednotlivé stromy v parcích výrazně vichřici zabránit nemohou. To mohou jen silnější pásy lesů o šířce několika stovek metrů a je nutný jejich odstup od zastavěného území, aby případný pád těchto stromů nemohl obydlenou oblast zasáhnout. Tyto lesy pak plní mimoprodukční funkci, jak definuje zákon o lesích, tj. nejsou určeny primárně

 
Nahrávám...
Nahrávám...