Dohoda o vzdání se práva a prominutí dluhu

15.4.8.1.3

Dohoda o vzdání se práva a prominutí dluhu

Mgr. Pavla Krejčí

 NahoruVzdání se práva x prominutí dluhu

Vzdání se práva a prominutí dluhu jsou pojmově velmi podobné kategorie – prominutím dluhu se rozumí prominutí dluhu peněžitého, kdežto vzdání se práva se týká jiných než peněžitých práv. Oba typy dohod se však budou řídit stejnými zásadami.

Snad jedním z mála rozdílů mezi oběma kategoriemi je to, že prominutí dluhu je většinou sjednáváno jako nevratné, kdežto vzdání se práva může být sjednáno jako dočasné. Avšak i u prominutí dluhu si lze představit dohodu o podmíněném prominutí dluhu, kdy za určitých okolností by mohlo dojít k obnovení povinnosti dlužníka dluh plnit ( podmínka odkládací či rozvazovací).

 NahoruPráva, kterých se vzdát nelze

Dalším rozdílem je to, že některých práv (na rozdíl od finančního plnění) se nelze vzdát vůbec. Mezi taková práva řadíme práva osobnostní (§ 11 ObčZ) či osobně majetková práva dle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

Protože rozdílů mezi oběma kategoriemi je opravdu málo, budeme dále hovořit pouze o prominutí dluhu, i když tím bude myšlena také dohoda o vzdání se práva.

Zákon však v některých případech zná i institut jednostranného vzdání se práva, zejména v některých ustanoveních práva obchodního (např. § 204a odst. 7 ObchZ – akcionář se může vzdát přednostního práva na upisování akcií). V takovém případě se však jedná o jednostranný právní úkon účastníka, který se nebude řídit ustanoveními o dohodě o vzdání se práva. Jednostranné vzdání se práva je možné pouze tam, kde to připouští zákon či dohoda účastníků.

Dohoda o prominutí dluhu x dohoda o zrušení závazku

Je třeba rozlišovat mezi dohodou o prominutí dluhu a dohodou o zrušení závazku, která se řídí ustanovením § 572 odst. 2 a 3 a § 573 ObčZ. U dohody o prominutí dluhu totiž dochází k zániku závazku, který je víceméně jednostranný, kdežto u dohody o zrušení závazku se jedná o zrušení závazku synallagmatického (oboustranného), tedy závazku, kdy každá ze smluvních stran má dle dohody něco splnit.

 NahoruPísemná forma

Dohoda o prominutí dluhu musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Prominutí dluhu však může ve skutečnosti vypadat tak, že věřitel zašle dlužníkovi prohlášení o vzdání se práva či prominutí dluhu a dlužník s tím vyjádří souhlas. Jejich projevy nemusí totiž být vyjádřeny na jednom písemném dokladu (pokud se dohoda nedotýká nemovitostí). V zásadě však musí být oba projevy písemné. Nestačí tedy, aby dlužník vyjádřil věřiteli svůj souhlas se vzdáním se práva ústně či konkludentně.

 NahoruČástečné prominutí dluhu

Prominutí dluhu se nemusí týkat celého dluhu. Pokud je plnění dělitelné, je možné se vzdát závazku či prominout dluh i co do jeho části.

 NahoruLimitace škody

Z tohoto ustanovení však zná jednu výjimku obchodní zákoník – touto výjimkou je možnost smluvně si omezit právo na náhradu škody v obchodněprávních vztazích upravená v § 386 odst. 1 ObchZ. Dohoda podnikatelů o limitaci náhrady škody má vlastně charakter vzdání se práva. Do 31. 12. 2011 bylo možné se i v obchodněprávních vztazích vzdát práva na náhradu škody teprve poté, co toto právo některé ze smluvních stran vzniklo, tedy teprve poté, co jedna ze stran porušila svou zákonnou či smluvní povinnost. Limitace škody se do účinnosti novely obchodního zákoníku“obcházela" sjednáním smluvní pokuty, která měla krýt všechny případné škody vzniklé z porušení závazkového vztahu. Nyní je možno se v rámci obchodněprávních vztahů přímo na limitaci výše škody dohodnout, respektive se lze tohoto práva zcela vzdát, a to ještě před tím, než byla porušena povinnost, ze které může škoda vzniknout. To ovšem neplatí pro škodu způsobenou úmyslně. Práva na náhradu škody, která byla způsobena úmyslně, je možno se vzdát teprve až poté, co byla porušena povinnost, z níž může škoda vzniknout.

V občanskoprávních vztazích však není dohoda o limitaci škody možná. Je však možné škodu částečně limitovat právě výše zmíněnou dohodou o smluvní pokutě.

 NahoruDispozitivní ustanovení zákona

V případě, že určité zákonné ustanovení má dispozitivní povahu a účastníci se mohou na úpravě vzájemných vztahů dohodnout jiným způsobem, než jak je upravuje zákon, neznamená jejich odlišná dohoda to, že by se některý z účastníků předem vzdával svých práv.

V obchodním zákoníku má většina ustanovení týkajících se závazkových vztahů dispozitivní povahu. Strany se nemohou odchýlit pouze od ustanovení, která jsou výslovně vyjmenována v § 263 ObchZ. V případě ostatních ustanovení se proto mohou dohodnout odchylně od znění zákona.

V občanském zákoníku je situace mnohem složitější. Zde to, zda je ustanovení kogentní či dispozitivní, vyplývá z jeho povahy nebo výslovného zákazu obsaženého v zákoně. Pokud zákonné ustanovení občanského zákoníku obsahuje výslovný zákaz, není s jeho interpretací problém. Většinou však ze znění jednotlivých ustanovení přímý zákaz nevyplývá. Vyřešení této otázky je proto otázkou interpretace jednotlivých zákonných ustanovení.